Winter Lights a ten “perfektní” život v Sexu ve městě

V týdnu jsme se s kamkou vydaly na Canary Wharf, kde je výstava uměleckých světel. Miluju Canary Wharf nadevše a podle mě nemohli najít lepší místo v Londýně, kde tu výstavu udělat, jelikož všechny ty vysoké budovy tomu dodávají ještě větší kouzlo. Nejsem si jistá, jestli jsme to prošly celé, pač byla taková kosa, že po hodině a půl jsem měla už úplně zamrzlý mozek a jediné co jsem chtěla, byly pletené ponožky a teploučko mé postele. I tak jsme toho viděly ale dost a já pořídila pár fotek.

Důvod, proč tolik miluju Canary Wharf je takový, že mi neskutečně připomíná New York. I když “připomíná” asi není to správné slovo, jelikož jsem tam nikdy nebyla. A New York byl (je) už dlouhou dobu mé vysněné město, kde bych si jednou přála žít. I když je pravda, že po tom co se víc a víc zamilovávám do přírody, nejsem si tím už tak 100% jistá.

Každý kdo miluje Sex Ve Městě musel někdy zatoužit po tom bydlet v New Yorku. Mít ten perfektní život jako Carrie a její kámošky, jejichž největším problémem bylo najít si mužského. Vlastnit hromadu značkového oblečení, který by jste skladovali v šatně velké jako můj nynější pokoj. Večírky a alkohol každý druhý den, po párty si vždycky zajít na pizzu, kterou zapijete colou. Ale samozřejmě žádné obavy, že naberete nějaké to kilčo, protože hoďka pilates týdně vás udrží fit a postavu budete mít jako modelka Victoria’s Secret. Ven i kdyby jen s odpadkama jedině na podpatcích, ale ono by vlastně ani žádné vynášení odpadků neexistovalo. Našli by jste si svého Pana Božského, co by za váma přilétl až do Paříže vyznat lásku a žili by jste štastně spolu až do smrti. Probouzet se každý den už s hotovým makeupem a účesem, svěží a fresh do nového dne.
No takhle to ale přece jen v životě nechodí.
Ne v New yorku. Ne v Londýně. Nikde.

Je mi 23 a už i na večírek jednou týdně si připadám moc stará, natož chodit na večírky obden. Chápejte, v seriálech totiž žádná kocovina není. Mně trvá minimálně 2 dny než po pořádném večírku můžu zase normálně fungovat.
Taková jedna hoďka lehkýho cvíča týdně taky moc nestačí. Jestli se chcete cítit opravdu fit a vypadat k světu, chce to cvičit pravidelně a mít nějaký režim. Když si zacvičíte, ale hned co přijdete domů nacpete do sebe jednu celou pizzu a jako dezert zmrzlinu, tak je vám to cvičení taky k prdu. Tohle je zrovna můj případ. Proto cvičím jako divá, ale výsledky furt žádné.
Po ránu vypadám bohužel tak otřesně, že opravdu nechápu, jak se mnou přítel ještě stále může být. Popravdě jsem si na začátku našeho vztahu myslela, že poprvé co se vedle mě probudí a já na sobě nebudu mít ani tu blbou řasenku, vezme nohy na ramena a uteče. A helemese. Rok utekl jako voda a já ho furt mám po svém boku.
Už si zvykl i na mé noční úbory, které se skládají z chundelatých ponožek, růžových kalhot s melounama a obnošeného trička, které jsem nosila ve 13, ale je mi líto ho vyhodit. Nějaká sexy košilka u mě neexistuje. A do té doby než mě vezme na nějakou luxusní dovolenou ani existovat nebude.

A čím jsem starší tím vím, že tenhle perfektní život jako v Sexu Ve Městě ani nechci. Však by to byla hrozná nuda. A taky vopruz. Podpatky ze srdce nenávidim, (ani na nich neumím) a vydržím v nich jen pokud do sebe obrátím lahev vína. Jenže to pak se chce ještě na těch podpatkách udržet. A když si vzpomenu na ty své prodloužené, kdy jsem během tance spadla, vyhrnuly se mi šaty a všichni si mohli užit pohled na mé kalhotky, tak v udržování balanc taky nejsem moc dobrá. Takže jsem vděčná za svůj nudný život ve Vanskách.

Cvičení jednou týdně bych teda ocenila, ale za poslední rok jsem se do cvičení tak zamilovala, že už to ani nedělám proto, že bych se honila za perfektní postavou, ale proto, že mě to uklidňuje. Můžu vypnout, zahodit všechny myšlenky a užít si čas, který věnuju jen a jen sobě. Kila dole už jsou jen taková malá (mega) radůstka.

A taková maličká část, mě by si jako přála, aby mě můj přítel vzal do Paříže a tam mě požádal, ať si spolu pořídíme kočku, no. Ale tak není všem dnům konec.

A víte co ještě? K čemu je mít partu kámošek, se kterou nemůžete vést žádnou intelektuální řeč. Řešite jen vztahy, chodíte nakupovat a prostě jsou to takové pipinky, že se tou pipinkou stanete za chvíli taky.

Vidím to u mě v práci. Pracuji v zámožnější čtvrti, takže přesně takovéhle pipinky k nám chodí. A ano, jsou přesně jako Carrie a její parta. Sedí hodiny nad jejich skinny hot chocolate, aby náhodou nepřibraly (to, že je v celé té dvoukilové tubě kakaa jedno kilo cukru už ale nikoho nezajímá) a tlachají a tlachají o kravinách, a myslí si o sobě jak zajímavé jejich životy jsou. Ale jak mohou být zajímavé, když v ponděli ráno nemají co jiného na práci, než sedět 2 hodiny v té samé kavárně kam půjdou i zítra a pozítří?

Proto musím říct, že jsem neskutečné ráda, že jsem z takovéhle idii o životě vyrostla a změnila svoje priority. I když se naše konverzace s kamarádkou může na pár minut odvíjet o kosmetice a oblečení, není to naše hlavní téma, jelikož těch témat máme milion. A neposedáváme denně na jednom místě, ale my cestujeme po celém světě (ok, zatim jen po Evropě a Anglii) a objevujeme. Objevujeme svět. Protože život je o něčem víc.

…Ale jako jinak Sex ve městě pořád miluju.

xx
Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *