Pěšky z Hastings do Rye (21km)

Poslední hike tohodle léta byl teda neuvěřitelný. Momentálně je můj obrovský sen jet na Hawaii a většinu téhle procházky jsem měla pocit, že nejsem v Anglii, ale právě na Hawaii. S Radkem jsem tuhle túru podnikla 2 roky zpátky, ale šli jsme naopak – začali jsme v Rye a pokračovali jsme do Hastings, jelikož jsme v Hastings zůstávali přes noc. Jenže jsme nenašli správnou stezku a tak jsme vlastně většinu času šli jen podél pobřeží a několikrát málém zemřeli, protože tam nebyla žádná cesta. No, já se tentokrát ale rozhodla jít podle instrukcí, které mám v knížce a dostal se mi úplně nový zážitek. Nebylo to snadný, jelikož se chodí hodně do kopce, několikrát jsem se ztratila a musela se vracet, ale stálo to teda za to!

Hastings je strašně krásné město. Zamilovala jsem se do něj už před 2 lety a líbí se mi snad víc než Brighton. Letos jsem bohužel neměla čas si ho vůbec projít, ale příští rok bych tam ráda zavítala na celý víkend.

Už jsem zmiňovala, jak je tahle túra plná kopců? Hned v Hastings na mě čekalo několik set schodů.

Dechberoucí

Popojdete trošku dál a už začíná pravá divočina….

Nejoblíbenější část pobytu v přírodě – dělání kámošů

A tady už můžete vidět část stezky, která mi tolik připomínala Hawaii. Kopce, zeleno, vysoké stromy a hned kousek vedle oceán. Neskutečná nádhera.

Musela jsem se neustále zastavovat a užívat si každého pohledu.

Konec útesům a chvilka u moře. Schladila jsem si nohy a nemohla jsem uvěřit, jak to moře bylo teplé. Mít sebou plavky, tak tam hned skočím.

To označení je připomínka toho, že i když to vypadá, jak jsou ovce svobodné a užívají si pobytu venku, tak svobodné rozhodně nejsou – celý jejich až moc krátký život budou sloužit lidem jako nástroj na vlnu a nakonec skončí na jatkách.

Zeleno

Chvilka v civilizaci ale po pár minutách zpět do přírody.

Tím mým neustálým zastavováním a focením si všeho, jsem docela ztrácela čas a potřebovala jsem vážně pohnout, aby mi neujel vlak zpět do Londýna. Chybělo mi ještě několik kilometrů a pokud jsem to chtěla stihnout, musela bych fakt přidat do kroku a už se nezastavovat. To byl můj plán. A pak jsem potkala tyhle krásky a nešlo jinak, než zase vytáhnout foťák. No, stálo to za to, ne?

Po téhle poslední fotce jsem ale fakt hodila foťák do batohu a musela jsem běžet. Jakože fakt běžet. Chybělo mi ještě tak 5km a vlak mi odjížděl za dobrých 40 minut. Běžec jsem naprosto otřesný, zvlášť s těžkým batohem na zádech a byly chvíle, kdy jsem se na to chtěla vyprdnout, ale ta vidina, že budu muset dát 20 liber za nový lístek mě hnala dál. A víte co? Já to stihla. Doběhla jsem přesně o 2 minuty dříve, jen proto, abych zjistila, že vlak byl kvůli nějaké nehodě na trati zrušený. A i všechny další vlaky po zbytek dne. Musela jsem teda čekat na náhradní autobus a celá cesta do Londýna se teda o dost protáhla. Nešlo jinak než tomu mýmu štěstí smát.

xx

Rozhodla jsem se celý výlet i natáčet a tady máte finální video

Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *