PEKLO ZVANÉ FOIE GRAS

Pár týdnů zpět jsem navštívila peklo na zemi. Dříve by mě ani ve snu nenapadlo, že si budu brát v práci dovolenou, abych se mohla vkrást na farmu a nechat se zatknout. Jenže dříve jsem taky postrádala všechny informace. Neměla jsem ani tušení, že takováhle místa existují. Neměla jsem tušení, že lidé jsou něčeho takového schopni.

S přechodem na vegetariánství a o pár let později na veganství jsem sledovala spoustu dokumentů a videí, ať už jen naučné a nebo rovnou ze samotných farem. A stále je sleduju. Ne každý den, ale vždy když cítím, že si potřebuju připomenout, co se stále tam venku děje a udržet si motivaci. Proto, když jsem v březnu poprvé vkročila na farmu s prasaty a viděla všechny ty čerstvé matky, které byly uvězněné a nemohly se ani otočit a podívat se na svoje děti, vůbec nic mě tam nepřekvapilo. Krev na zdech, venku skládka mrtvých těl s prasátky, které to bohužel nezvládly, smrad ze kterého vás bolí hlava. Ne, fakt žádná překvapení. Samozřejmě to bylo těžké tam být a nebýt schopna udělat nic, co by jim mohlo pomoci zbavit je trápení a taky jsem po tom onemocněla a strávila týden ubrečená v posteli, ale v ten moment na té farmě jsem se bez problému dokázala udržet pohromadě.

Ale tahle farma o které píšu dneska byla jiná. Něco takového jsem v žádném dokumentu ani videu neviděla. O foie gras jsem dobře informovaná a vím, že to je jedna velká nelidská krutost. Myslela jsem si ale, že husy jsou chované ve větší hale kde jsou volně, stejně jako taková bezklecová kuřata. Proto to, co jsem viděla, byl pro mě naprostý šok.

Při takovéhle akci do poslední chvíle nevíte, co na vás čeká. Nevíte jaká zvířata tam budou, nevíte v jakém stavu to místo je, takže se většinou připravíte na to nejhorší. V krvi vám nejdříve pumpuje adrenalin, protože přece jen je to velká akce, čekáte na pokyny, převlíkáte se do pláště v jedoucí se dodávce a když jste na místě tak musíte spěchat, aby jste se dostali dovnitř dřív, než si farmář všimne 40ti aktivistů a naběhne na vás. S prvním krokem dovnitř se ale moje srdce tentokrát zastavilo. Jeden kamarád mi řekl, že všechny farmy smrdí hrozně, ale farmy s ptáky jsou ty, kde se smrad dá stěží vydržet. Stála jsem u dveří neschopná se pohnout, vedle mě se nějakému klukovi začal zvedat žaludek. Můj instinkt mi radil se otočit a odejít, moje srdce bylo roztříštěné na milion kousků, mozek mi nedovolil se pohnout a nic jsem neslyšela. Tohle co popisuju trvalo jen pár vteřin, ale mně se to zdálo jako několik minut. Pak na mě začali volat ať jdu fotit do vedlejší budovy a to mě vrátilo zpět do pohybu.

Bylo těžké se udržet, ale složit se na takovém místě nepomůže nikomu. Navíc vy nejste ta oběť. Oni jsou. Proto jsem zatla zuby a fotila se slzama v očích.

Nejtěžší je vždycky návrat zpět do reality. Když vám dojde, že všechno to co jste viděli, je legální. Husy pokryté vlastními fekáliemi, neschopné dýchat, protože jejich břicha jsou tak nacpaná jídlem, tělíčka tak velká, že je jejich nohy ani neunesou, klece tak malé, že po sobě neustále šlapou a vzájemně na sebe útočí, husa s dírou v zobáku ze které jí trčí jazyk, pod nimi bazén fekálií tak hluboký, že nějaká husa do toho spadnout, tak se utopí.

Kdo byl zatčen jsme ale byli my. Ti, co se snaží jim pomoci. Ti, co se snaží veřejnosti ukázat, že co se děje za těmi zdmi není morální a hlavně to není normální.

V Belgii jsem strávila skoro celý týden a po návštěvě farmy následovalo dalších pár akcí. Pokud vás to zajímá a chcete vidět více, tak najdete výběr u mě na instagramu pod názvem foie gras.

Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *