Koncert La Roux

La Roux… La Roux… La Roux, ach má milovaná La Roux.
Kdo neznáte, tak by jste určitě měli poznat!

Původně duo Elly Jackson a Ben Lagmaid ale v nynější době už jen Elly Jackson se svojí kapelou.
Musím říct, že poprvé, když jsem viděla videoklip Bulletproof, nelíbilo se mi to. Elly mi přišla s prominutím divná, nevěděla jsem jestli je to kluk nebo holka a stejně tak i píseň – chytlavá, ale divná. Teď bych si nejradši za svůj názor dala pořádnou facku. Ale byla jsem mladá a od té doby se mi hudební vkus hodně změnil.

Jejich první self-titled album La Roux vyšlo v roce 2009 a nevím jak se to přihodilo, ale asi po zhruba dvou letech jsem si CD stáhla. A výsledek?? Absolutně jsem se do něj zamilovala! Bulletproof sice stále patřila k mým neoblíbeným, ale i k ní jsem si později našla cestu a ted už ji dokonce dost miluju. Album je naprosto dokonalé, rozhodně by jste si ho měli poslechnout, pokud se tak ještě nestalo. Mojí nevětší srdcovkou z alba se stala bezpodmínečně Colourless Color! Škoda jen, že jsem si ji ohrála tak moc, že ji už skoro nemůžu ani slyšet, haha.

Nicméně s fangirlováním jsem začala docela pozdě. Koncerty už neprobíhaly a bylo to, jako by se po nich slehla zem.
Po 4 letech jsem už ani nedoufala, že by La Roux přišlo s něčím novým, a byla jsem smířená s tím, že naživu už tu vyjímečnou Elly, která je jak z jiného světa, nikdy neuvidím.
Ale mýlila jsem se a po pěti letech od vydání prvního alba skutečně přišel na svě nový singl Let Me Down Gently. Elly už v La Roux sice bez Bena ale jméno nechala.
Ale zpátky k Let Me Down Gently. Měla jsem trošku obavy a nevěděla jsem, co očekávat. Přece jenom 5 let je 5 let, ale byla jsem vážně příjemně překvapená. No nejen to. Byla jsem přímo v euforii! Ten song je naprosto vyjímečný a já si pamatuju, jak jsem spoustu dní jenom ležela na posteli, poslouchala ho furt dokola a cítila se jak v jiném světě.
Za 2 měsíce po Let Me Down Gently vyšlo nové album – Trouble in Paradise. A já se odvážím říct, že toto album je lepší než to první.
Album La Roux sice má hity jako In For The Kill, I’m not Your Toy, Bulletproof nebo Quicksand, ale můžu říct, že v novém albu jsem zamilovaná do úplně každé písně což se u prvního říct nedá.

Když jsem si koupila lístek na show La Roux v Londýně, nemohla jsem uvěřit, že po takových letech fangirlování ji konečně uvidím na vlastní oči! Zdálo se to spíš jak sen. Takže v den koncertu jsem byla fakt nervózní jaké to asi bude. A jediné co můžu říct je, že to bylo naprosto AWESOME. Mnohem lepší, než jsem si vůbec představovala.
Nějakým zázrakem jsem skončila ve druhé řadě a to jsem přišla jen o půl hodiny dříve, než se otevřeli dveře. A ani jsem nijak zvlášť ke stagi nepospíchala. Víte jak…prohlídnout merch, dojít si ještě v klidu na záchod… A i přesto mi bůh seslal druhou řadu. Asi jsem byla hodná. Výhled jsem teda měla fakt parádní a Elly byla skoro na dosah.

Předkapely byli dvě – Puma Rose a Boxed In.
Puma Rose byli vážně skvělí! Kapela pochází z Londýna a zpěvačka má naprosto úžasný hlas. Od La Roux se to ale žánrově hodně liší. Žádný electro-pop, spíš takové spirituální. Trošku Florence + Machine se špetkou rocku. Nebude se to asi líbit všem, ale já určitě doporučuju. Sice na soundcloud mají jen 2 songy, ale můžete si o nich aspoň udělat představu. Takže neváhejte a poslechněte si je TADY.
Boxed In už vám doporučovat nebudu, protože mě absolutně nudili. Znělo to jako jedna píseň furt dokola a moc nepomohlo ani to, že kluci jsou docela kundičky, haha.
Když konečně dohráli, čekal nás vrchol večera! La Roux nás na sebe nechala docela dlouho čekat, že i pán vedle mě se začal celkem rozčilovat. Ale rozhodně to čekání za to stálo.
Začla s písní Let Me Down Gently, z čehož jsem byla lehce zklamaná, pač bych si jí nejradši nechala až ke konci, ale co se dá dělat. I přes to to bylo perfetní. Má fakt neskutečně zajímavý hlas a slyšet ho naživo i s těmi jejími proměnami byl zážitek! Většina písní byla z nového alba, což jsem ocenila, protože jak už jsem napsala, fakt ho miluju. Ale zahrála samozřemě i z prvního. Po pronesení věty ,,Remember 2009?” začala hrát In For The Kill a všichni si to užívali na 100%. Dokonce jsem se i dočkala své miované Colourless Color a vůbec mi nevadilo, že ji mám už ohranou! Elly si užívala každou sekundu a dávala do toho vážně všechno. Bylo vidět, tu hudbu cítí a nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by se snažil o takový osobní kontakt s obecenstvem. Neustále s každým navazovala oční kontakt a já sama jsem ho s ní měla minimálně 3x.
Po odeznění poslední písně Bulletproof, se opravdu dlouho loučila, děkovala všem za speciální večer (což dost pravděpodobně říká na každém koncertě ale co..) a bylo vidět že to myslí vážně. Vypadala dojatě a já si jednu chvíli myslela, že ji dokonce ukápne slza.

Tak jsem si zase jednou splnila sen. Rozhodně zážitek na celý život!

Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *