Hiking around Wendover

So I’ve got a new passion in my life. And that’s hiking. There’s probably nothing what would clear my head better. I’ve always loved walking. I used to walk from the school instead of taking a bus when I was on my way home.
So I found this book called “30 Country Walks Near London” and I knew it’s gonna be like my bible. There are walks always around 15-20 km and everything is explained really in detail. How to get there, which train to take, how tough the walk is and then also all the directions. I haven’t done many walks yet. I’ve been only on two, because there’s not much time and also trains are sometimes quite expensive but those two walks I’ve been were just amazing. So here’s something about the first one:


I couldn’t decide which walk to choose so I just decided for the very first one in the book which is around Wendover. By train it’s only about 50 minutes from London, Marylebone Station so I took the train at 9:12 am and I got there at 10:00. The open return ticket cost me £18. It’s better to take open return because you never know what could happen and you could miss your train or also be there too early.

I have to say I got lost many times but only once was so bad, that I had to use a google map on my phone. But that’s probably not a fault of the book but mine. I should have been more prepared and study it at least night before the trip and not after I was excually walking it. The walk is 18,5 km long and I got back to the station before 7 pm I think. So yeah, I walked almost 9 hours with just a few short stops to get something to eat. I few times I was like “What the hell am I doing?” or “I should just go back before I’ll be too far away from the station.” but I made it. And I have no regrets because the feeling when I got back to the station was just amazing and even though I was tired as hell I was also extremely happy.

I’ve met only a few people that day which was so great. When you live in a city like London, sometimes you just need a day off in the middle of nowhere with no people.
As I said the walk was really nice. Sometimes you walk on a field, then you’re in a woods and a few times on a road. I was a bit scared in the woods, because it was  so quiet there, that I could have heard every move of a tree or a squirrel and my thoughts suddenly were, that there’s some killer or a monster and it’s going to kill me and no one will ever find me , because I hadn’t said anyone where I was going. But I survived and no one tried to kill me.
Although I was almost killed by a herd of cows. (not really) I had to cross a field and it was full of cows and I was really scared. I didn’t know if cows can hurt me somehow or not. I tried to find a different way but there wasn’t any. So I took all my courage and went really quietly across the field. It seemed ok, most of the cows were lying on the grass but then suddenly one cow had noticed me and started watching me. And then another one and another one. I was still walking pretty nervous by now and then the cows stood up and started to following me. I freaked out and started running so they started to. Gosh, I felt like in a movie, running for live. Anyway I got behind the fence on time and the cows stopped care about me. Hah, I hope no one had seen me, because it must have looked really hilarious.

After I got home which was about 9 pm I went to the shower and then straight to bed. I slept for like 12 hours but I felt so fresh and so clear the next day even though my body was a bit sore. So it was all definitely worth it.

Here’s some pictures I’ve taken there:

CZ

Tak mám v životě novou vášeň a tou je turistika. Pravděpodobně tu není nic, co by mi vyčistilo hlavu lépe. Vždycky jsem ráda chodila. Dříve jsem ze školy chodívala pěšky domů místo toho, abych jela autobusem.
V knihkupectví jsem objevila knihu, která se jmenuje “30 Country Walks Near London” a hned jsem věděla, že to bude něco jako má bible. Jsou tam túry kolem 15-20 km a všechno je vysvětleno pěkně do detailu. Jak se na dané místo dostat, kterým vlakem jet, jak těžká túra je a také instrukce kam a kudy jít. Ještě jsem na moc túrách nebyla, stihla jsem zatím jen 2. Málo času a vlaky jsou někdy poměrně drahé, ale ty dvě túry na kterých jsem byla, byly prostě božské. Tak tady je něco málo o té první:

Nemohla jsem se rozhodnout, kterou túru si vybrat, tak jsem šla na tu, která je v knížce hned první. A ta je v okolí Wendoveru. Vlakem z Londýna z Marylebone Station je to pouze okolo 50 minut, takže jsem jela vlakem v 9:12 a v 10:00 jsem už byla na místě. Otevřená zpáteční jízdenka mě vyšla na £18. Je lepší si vzít otevřenou zpáteční, protože nikdy nevíte, co se může stát a mohli by jste vlak propásnout a nebo naopak dorazit hodně brzy.

Musím přiznat, že jsem se hodněkrát ztratila, ale pouze jednou to bylo tak špatné, že jsem musela použít mapu na svém telefonu. Ale to pravděpodobně není chyba knihy ale má. Měla jsem být lépe připravená a nastudovat si cestu dříve, než když jsem po ní vlastně šla. Túra je dlouhá 18,5 km a zpátky na nádraží jsem se dostala nějak před 19:00. Takže ano, chodila jsem skoro 9 hodin jen s pár krátkýma přestávkama na jídlo. Párkrát jsem si pomyslela “Co to k sakru dělám?” nebo “Měla bych se otočit a jít zpátky dřív, než budu moc daleko od stanice.” ale zvládla jsem to. Nemám žádné výčitky, protože po tom, co jsem se dostala zpátky na nádraží byl ten pocit prostě k nezaplacení a i přesto že jsem byla nesmírně unavená, jsem byla extrémně šťastná.

Za celý den jsem potkala jen pár lidí, což bylo prostě super. Když žijete ve městě jako je Londýn, tak někdy prostě potřebujete vypadnout někam, kde je minimum lidí.
Jak jsem řekla, celá túra byla fakt krásná. Chvilku jdete po poli, pak v lese a párkrát po silnici. V lesích jsem se trošku bála, protože tam bylo takové ticho, že jsem mohla slyšet každý pohyb listí nebo veverky a já si hned představovala jak na mě číhá nějaký vrah, či monstrum, zabije mě a nikdo mě nikdy nenajde, protože jsem samozřejmě nikomu neřekla, kam mám namířeno.Ale přežila jsem a nikdo se mě nesnažil zabít. I když jsem vlastně byla skoro zabitá stádem krav. (ne tak docela) Musela jsem přejít přes jedno pole na kterém se pásly krávy a fakt jsem se bála jít kolem nich. Neměla jsem tušení, jestli mi krávy můžou nějak ublížit nebo ne. Snažila jsem se najít jinou cestu kudy jít, ale bohužel žádná taková cesta nebyla. Takže jsem sebrala veškerou svou odvahu  a opravdu potichoučku jsem začala přecházet pole. Nejdřív se to zdálo v pořádku, většina krav ležela na trávě, ale pak si mě najednou jedna všimla a nepřestávala na mě civět. A najednou na mě koukala další a další. Stále jsem šla ale už jsem byla pěkně nervózní a pak se ty krávy zvedly a začly jít za mnou. No začla jsem vyšilovat a rozeběhla jsem se a ony začly také běžet. Cítila jsem se úplně jak ve filmu, kde lidé běží o život. Nicméně jsem se dostala za plot včas a krávy se o mě přestaly zajímat. Doufám, že mě nikdo neviděl. Musela to být fakt komická podívaná.

Po tom, co jsem se dostala domů, což bylo kolem 21:00, jsem si dala rychlou sprchu a pak skočila rovnou do postele a spala jsem dobrých 12 hodin. Ráno jsem se cítila ale skvěle, jen moje tělo bylo trochu rozbolavělé.. Rozhodně to stálo za to.

 

Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *