ČERVEN & ČERVENEC & SRPEN PHOTO DIARY

Nahromadila se mi opět spousta fotek za poslední 3 měsíce, takže je na čase udělat photo diary článek. Přijde mi, že se nic moc neudálo, ale když vidím ty fotky. tak se toho naopak událo vážně dost.
Ukázalo se, že jsem teda zase o rok starší a místo toho, abych doma brečela, že už jsem jednou nohou v hrobě, vytáhla jsem Radka na pořádnou túru kolem pobřeží a měla tak ty nejhezčí narozeniny. S Hýžou jsme se párkrát sešli udělat nějaký ten photoshoot a vyšly z toho senzační fotky. Taky jsme spolu s Hýžou začli pracovat ve stejné kavárně, takže utrpení v práci bylo o něco menší. Pořídila jsem si novou tetovačku. Jela jsem na výlet do Brightonu. Objala jsem se se všema členkama Haim. Mám za sebou jednodenní festival v Londýně a pak taky Reading. Pila jsem až moc alkoholu a jedla hodně pizzy. No koukněte se sami.


O narozeninovém hiku z Rye do Hastings jsem psala samostatný článek, který můžete najít TADY.

Radek na mě na nádraží čekal s kytkou a s pain au chocolat. Kytka ale bohužel tu naši túru nepřežila a na konci dne byla mrtvá. A díky tomu ledovému čaji, který jsem prostě musela mít, jsme zmeškali náš vlak a já to klasicky brala dost dramaticky a chtěla jsem jet pomalu domů. A přitom stačilo jen aby se Ráďa usmál na paní, co pouštěla do vlaků a hned jsme seděli v tom dalším směr Rye.

Po víc jak roce jsme viděli Nothing But Thieves v Londýně na Community Festivalu. Dál jsme viděli The Wombats a Catfish And The Bottlemen. Naprosto úžasnej den.
Randíčko v Camdenu
Koupila jsem si lístek na MØ, jelikož jsem jí ještě neviděla a to mě už nějakou dobu celkem štvalo. Takže s kým se na konci října uvidím v Brixtonu?
Měla jsem takový skvělý nápad. A ten nápad byl, udělat si menší výletík v Londýně a jet někam, kde jsme ještě nebyli. A to v Horniman Musem and Gardens ve Forest Hill. A jako nápad to byl vážně dobrý, jenže pak nám zrušili všechny vlaky, a místo toho aby nám cesta trvala plánovaných 30 minut, tak nám trvala 2 hodiny. Ale musím říct, že to za to vážně stálo a dokonce tam mají i takovou malou zoo. Škoda jen, že jsme nemohli zůstat déle. Radek tožiž musel vidět fotbal, samozřejmě.



Zaříkávač holubů


Na facebooku jsem náhodou narazila na událost podepisování nového CD Haim. A tak jsem tak najela na stránku na prodej lístků s tím, že už stejně bude vyprodáno, protože tyhle akce já vždycky minu nebo o nich ani nevím. Tohle je parketa Sandrine. Ta nás dostane vždycky všude. No, ale oni lístky vyprodané nebyly a tak jsem jeden hned koupila!
 V onen den jsem byla ve frontě nervózní jako prase, což jsem vždycky když přijde i na sebemenší oční kontakt s mým idolem. A tohle nebyl jen oční kontakt, tady jsem ze sebe musela dostat věty co dávaly hlavu a patu! Samozřejmě to byl božský zážitek a holky jsou ještě krásnější, než jak vypadají na obrazovce.


Naše první photo session s Hýžou musela začít pizzou. Ty úžasné fotky, které Hýža nafotil, můžete vidět v článku TADY.


Když si nemůžete vybrat příchuť eosu, prostě kupte všechny.
Jednou bych si přála přečíst si úplně všechny knížky od Kinga a taky je vlastnit. Ale pokaždé, když zavítám do knihkupectví tak vidím, že vydal 3 nové knížky a dalších 5 je na cestě. Ten chlap je prostě bůh.


Díky práci jsem poznala úžasnou Ally.Ink (sledujte na instagramu), která tetuje (teď už tetovala) u sebe doma v Londýně. Samozřejmě jako milovnice tetování jsem té příležitosti využila a hned se s ní domluvila na něčem, co jsem chtěla už hodně dlouho. Návrh mi udělala přesně podle představy a dala si na tom neuvěřitelnou práci. Prostě jako kdyby to dělala pro sebe. Dělá to srdcem a to je to nejdůležitější. Teď jí můžete najít v Madridu, kam se přestěhovala s přítelem, aby si splnila sen a otevřela si nové studio a nebo v prosinci v Česku!
Veganské posezení se Sandrine


Knížka Girl On The Train mě nesmírně bavila, takže když Paula Hawkins vydávala novou knížku, rovnou jsem si ji předobjednala. Into The Water sice bylo slabší, a bylo tam zbytečně příliš mnoho postav, ale stejně se to četlo úplně samo. Paula prostě umí psát!

Pivénko s Hýžou a kytky ode mě pro mě, jako vždy.

Na photo session č. 2, jsme si Hýžou vybrali jako lokalitu Canary Wharf. Takový nádech New Yorku v pozadí vypadá vždycky dobře. A co z toho vzniklo, můžete vidět v článku TADY.




Já fakt miluju focení mrakodrapů!












Jak jsem řekla, taky jsme byli s Hýžou v Brightonu. Udělali jsme si takový výlet na rozloučenou, protože den na to, Martin odjížděl zpátky do Česka. V Brightonu jsme dali další photo session, ale fotky jsem ještě nestihla dát na blog, takže se máte na co těšit! Ale za to fotky z našeho dne už online jsou a celý článek si můžete přečíst TADY.

Tak a to nejlepší na konec – Reading Festival! Byl to už můj třetí rok a rozhodně chci jet i ten příští! Reading prostě nezklame. Přijeli jsme ve čtvrtek k večeru a od pátka od dopoledne jsme měli nabitý program až do neděle. Odjížděli jsme pak v pondělí ráno.
Ve čtvrtek po příjezdu jsme si zajeli do města na nákup jídla a alkoholu a rovnou se zastavili v hospůdce, která zvenku vypadala nádherně, ale první zdání občas klame. Čekala jsem dobrých 20 minut na baru, než mě konečně někdo obsloužil a ještě všechny stoly byly špinavé a pravděpodobně na place nikdo nebyl, aby to uklidil. A když už byl, tak jen prošel a nechal to tam. Takže po prvním pivu jsme šli zpátky do stanu.

První ráno nebylo vůbec snadné, pač přes noc byla taková zima, kterou jsem zažila jen první rok na Readingu. Takže přes noc jsme se klepali a pak v 8 ráno nás vzbudila sauna ve stanu, protože sluníčko už zářilo v plném proudu.
Ten den jsme viděli hlavně Tokimonsta, Two Door Cinema a Kasabian. Z Kasabian jsem měla největší radost, jelikož mi přišlo že jsem asi ten poslední člověk, který je ještě neviděl naživo. A fakt to za to stálo. Jeden z mých nejoblibenějších aktů za celý festival.

Druhý den už jsme toho měli více. Sandrine opět prokázala to, že by se měla vyprdnout na svoji kariéru u Googlu a radši by měla dělat vlasy a vykouzlila mi na hlavě tyhle roztomilé copánky.
Přes den jsme pak viděli The Pretty Reckless, Pvris, The Japanese House a k večeru neuvěřitelní Glass Animals a Eminem. Nevím, jestli má smysl něco psát k Eminemovi. Asi jedině to, že na to fakt nikdy nezapomenu a vrátily se mi snad všechny vzpomínky z “dětství”. (uvozovky proto, že dítě pořád jsem)
Neděle je pro nás vždycky takový odpočinkový den. Většinu dne se válíme na karimatce před stanem, popíjíme a pak večer vyrážíme do areálu. Viděli jsme Halsey, kousek Muse a konečně Haim, na které jsem se těšila z celého festivalu nejvíce! A holky prostě nezklamaly! Lepší zakončení festivalu jsem si nemohla přát.
A to bude pro dnešek všechno. Za týden se můžete těšit na první článek z rubriky “Storky ze života.”
xx

 

Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *