A ROZDĚLIT SE TŘEBA NEMŮŽU?

Vždycky jsem záviděla lidem, co měli jednu tu svoji věc nebo činnost, kterou dělali na 100%, milovali to a posouvali se v tom dál. Taky jsem tu svojí jednu věc chtěla a hodně dlouho jsem po ní tápala. Jsem člověk, co má hrozně moc koníčků, zálib a vášní a do toho ráda zkouším nové věci. Nikdy jsem se nedokázala rozhodnout, čemu se chci věnovat na 100% a byla jsem tím neuvěřitelně frustrovaná. A hlavně čím jsem byla starší, tím víc jsem na sebe tlačila a snažila si vybrat. Jenže když jsem se pak něčemu začala teda plně věnovat, přestávalo mě to bavit. Musela jsem se do toho nutit a najednou už jsem v tom neviděla zálibu. Naopak mi pak začaly chybět ostatní činnosti, které jsem ráda dělávala. Takže když jsem se denně věnovala pouze józe, začalo mi chybět posilování. Když jsem se věnovala jenom blogu, chybělo mi moje vlastní psaní do deníku. Když jsem trávila hodně času před kamerou, chybělo mi být za foťákem a něco sama blejskat. A tak to bylo furt dokola.

Za poslední rok jsem se ale naučila více akceptovat věci tak jak jsou. A k tomu patří i moje nerozvážnost. Věděla jsem, že proto abych byla spokojená, potřebuju mít v životě nějaký balanc a prostě se věnovat věcem, na které mám zrovna náladu a nepeskovat se za to, když mě hold něco bavit přestane. Před rokem jsem si dělala kurz na web designéra (to byl ale úplný fail a mně došlo, že jazykem HTML fakt nemluvím a nemám na to jak trpělivost, tak mozek), před pěti měsíci jsem začala kurz na nutričního poradce a teď momentálně se chci věnovat plně focení a pracuju na svém portfoliu. Dále musím zmínit, že si šetřím peníze na měsíční pobyt v Indii, abych si udělala kurz jogínky. Taky se chci dál věnovat psaní, blogu a mám nápad i na ebook. Je toho vážně hodně a do toho všeho mám ještě full time job.

No a když mi teda došlo, že se nehodlám žádných svých koníčků vzdát a rozdělit se bohužel taky nedokážu, nezbylo mi nic jiného, než se naučit lépe nakládat se svým volným časem. Už ho netrávím věčným sledováním seriálů, ale naopak se snažím být co nejvíc produktivní. Každý den si do diáře napíšu seznam úkolů a během dne je pomalu odškrtávám. No, a když je vše splněno, tak jdu večer do postele a mám ze sebe ten nejlepší pocit. Samozřejmě je důležité, nenakládat toho na sebe moc a hold někdy se ráno člověk probere a nemá náladu na nic jiného, než na maratón Přátel. Důležité je, nic moc nehrotit.

Hold ze mě nikdy nebude člověk, co má jen jednu hlavní zálibu. Ale co je špatného na tom, mít těch zálib třeba 20, žejo?

Fotky mi nafotila úžasná @filosoho (https://instagram.com/filosoho)

Share:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *