3 KLÍČE KE ŠTĚSTÍ?

Já před 10 lety – “Chci si najít kluka, vdát se a mít spoustu dětí.”

Já před třemi roky – “Chci chodit jen na koncerty, opíjet se (nejlépe být opilá 24/7) a chci si najít si nějakého muzikanta, který mě vezme na tour a budeme spolu cestovat.”

Já teď – “Chci cvičit jógu každý den, učit se více o sobě, být kreativní a chci zachránit všechna zvířata na světě, která trpí.” 

Není to šílené, jak se lidi mění? Tohle jsou jen extrémní rozdíly mezi delšími časovými úseky, ale já když se nad tím zamyslím, vidím i obří změnu mezi dneškem a minulým rokem. Ono se takhle na první pohled zdá, že se nic moc nezměnilo – stále žiju v Londýně, bydlím na stejném místě, mám jednu a tu samou práci… Ale když se podívám hluboko dovnitř do sebe, tak je všechno úplně jinak.

Dá se říct, že před rokem jsem byla troska. Tak nějak jsem věděla, co v životě chci, ale nevěděla jsem, jak toho docílit. Nejhorší asi bylo, že jsem tam ale chtěla být hned a nedokázala jsem strpět přítomnost. Proto, když přišla jakákoliv životní překážka, nesnášela jsem to vůbec dobře. Byly dny, kdy jsem přišla z práce domů a prostě jsem jen brečela. Brečela jsem a nemohla přestat a ani jsem pořádně nevěděla proč. Taky jsem byla závislá. Byla jsem závislá na tom, aby mě někdo miloval, jelikož jsem si myslela, že ten život sama nezvládnu. Potřebovala jsem, aby mě někdo vedl za ručičku, když jsem si nebyla jistá, co dělat a jak se s něčím poprat.

Teď sedím u sebe v pokoji a přítomnost si užívám. Vím co chci a vím jak toho docílit a tu cestu k tomu miluju. Jsem stále závislá na lásce, ale jen na té, kterou mám v sobě. Jsem sama, ale zároveň nejsem.

Co jsou ale teda ty hlavní příčiny, že v sobě cítím takovou změnu od minulého roku?

Konečně jsem v sobě objevila tak dávno ztracenou sebelásku. 

A co je taková sebeláska? Sebeláska je, když se podíváte na svůj odraz do zrcadla a jste spokojení s tím, co vidíte. Sebeláska je, neporovnávat se s ostatními a vidět sebe jako jednotlivce. Sebeláska je být schopen poslat do hajzlu všechny ty lidi, co se k vám nechovají tak, jak si zasloužíte.

V tomhle jsem ušla hodně dlouhou cestu. Když mi můj první kluk řekl, že jsem tlustá, táhlo se to se mnou dobrých 13 let. Nenávist k jídlu, nenávist k sobě, přání si vypadat jako někdo jiný, být někdo jiný. Stálo mě hodně uvědomit si, že něčí hloupá slova o mém vzhledu nejsou vůbec odrazem toho, jaká jsem a kdo jsem. Spíš to dost říká o člověku, co vůbec něco takového vypustí z pusy a rovnou někomu do očí. Už o sobě neříkám, že jsem tlustá. Nekoukám se na fotky holek a neříkám si “Ach, kéž bych vypadala jako ona.” Pokud něco chci, přestanu o tom furt jen mluvit a jdu si za tím. Když se chci cítit dobře ve svém těle, tak podle toho taky jím a zvednu zadek a jdu cvičit. Pokud mám špatnou náladu a chci se celý den válet v posteli se zmrzlinou a koukat na filmy, tak prostě zůstanu celý den v posteli a to bez výčitek. Nestydím se za pupínky na obličeji, jelikož vím, že se moje tělo uzdravuje po tom, co jsem do něj dobrých 10 let ládovala hormonální hnusy. Miluju trávit čas sama se sebou, protože v mnoha případech jsem ten nejlepší společník.

Probudila se ve mně sebejistota

Když se začnete milovat, sebejistota přijde samo. Nezáleží na tom, jakou velikost oblečení nosíte nebo jakou máte barvu vlasů, pokud se milujete a kráčíte po ulici a jste si jistí sami sebou, lidé kolem vás to ucítí. A není nic víc sexy, než sebejistá žena/muž. Po tom, co ty špatný lidi pošlete do hajzlu, nikdo už ve vás nebude vzbuzovat pocit, že nejste dostatečně dobří.

Něco jako úspěch neexistuje. Je tu jenom život. Takže co na tom, jestli jste kluk nebo holka, běžte a pozvěte toho člověka, co se vám tak dlouho líbí na rande dřív, než to udělá někdo jiný. Co nejhoršího se může stát? Třeba jsou už zadaní a nebo prostě jen řeknou “ne”, aspoň ale budete vědět na čem jste a můžete se posunout o dům dál. Když něco chcete, tak si to vemte a nebo o to požádejte. Ať už se jedná o partnera či třeba práci. A když s něčím nesouhlasíte, řekněte to na plnou hubu a nebojte se toho, co si o vás druzí budou myslet. Žijeme jen jednou a kdo ví, kam nás takové jednání zavede. Neexistuje prohra, ani výhra. A v budoucnu ani jeden z nás nechce vzpomínat zpátky a říkat si, jaké by to bylo kdyby jste dannou situaci zmákli jinak. Je to váš život. Dělejte co dělat chcete a přestaňte se obávat budoucnosti.

Otevřela jsem svoje srdce a začala cítit soucit

Když se začnete milovat, všechny ty hlasy ve vaší hlavě, které vám říkali, že nejste dostatečně hubení nebo krásní kompletně zmizí. A najednou budete mít energii zajímat se o věci, na kterých skutečně záleží. Pro mě to byla zvířata. Ta nádherná, nevinná stvoření, plná důvěry a lásky. Ano, věří nám lidem a my je akorát zklameme těmi nejhoršími způsoby. Nebojím se říct, že miluju zvířata víc, než miluju lidi. My lidi lžeme, krademe, podvádíme, soudíme, jsme žárliví a chceme víc a víc. Zvířata v sobě tyhle vlastnosti nemají. A přesto, od nás zažívají tu největší krutost. Hrajeme si na bohy, a bereme si všechno, co nám nenáleží jen proto, že můžeme. Není divu, že naše planeta umírá. Je rok 2019 a my máme všechny informace. Víme co se děje a co za následky to má. Tak proč s tím něco nedělat? Ty můžeš být ta změna. Co za svět chceš mít pro svoje dítě? A co za svět chceš mít pro děti svých dětí? Nikdo po nikom nechce, aby byl perfektní. Ale každé malé rozhodnutí, které člověk každodenně dělá se počítá.

Změna mého jídelníčku měla velký vliv taky na sebelásku. Jste to, co jíte. A pokud teda do sebe cpete mrtvá těla, která před smrtí cítila strach, bolest a úzkost, jen si představte, jaký vliv to na vás má? Maso jsem přestala jíst před třemi lety, ale do minulého dubna jsem stále jedla v docela velkých porcích mléčné produkty plné hormonů a moje váha se furt rapidně měnila.

Teď se snažím jíst co nejméně zpracované potraviny a prostě jím, když mám hlad. Zvládnu sníst jednu velkou obří mísu salátu na posezení a i potom se cítim skvěle. Udržuji si furt jednu a tu samou váhu i přes to, že mám týdny, kdy třeba vůbec necvičím. Nevidím jídlo, jako nepřítele, ale jako palivo. To, co mě drží při životě. To, co mi dodává energii a to, co mě léčí jak uvnitř tak i na povrchu.

Stále se cítím jako ta malá holka, co čekala na svého prince na bílém koni a ano, jsem to furt já. Jsem i ta holka, co se 3x týdně opíjela, chodila na večírky a válela se po zemi. To jen moje sny a priority se změnili.

xx

Fotky nafotila Sandrine – https://sardineha.tumblr.com/

Share:

Leave a Reply

Your e-mail address will not be published. Required fields are marked *